Popis
sv. Kateřina v kruhovém terči
podmalba je rozbitá a překrytá sklem, ve starém rámu
Podle křesťanské legendy doložené od 10. století byla Kateřina vzdělanou egyptskou princeznou a stala se křesťankou pod vlivem místního poustevníka. Během pronásledování křesťanů císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a v disputaci přesvědčila o své pravdě padesát pohanských filozofů (císař je za to dal upálit). Maxentius – fascinovaný její osobností – jí nabídl místo po svém boku, ona však odmítla. Zhrzený vládce ji proto chtěl dát umučit. Nechal připravit soukolí, v němž dvě kola posetá železnými hroty a noži se točila na jednu stranu a další dvě, opět s hřeby, se měla točit opačně. Na tento mučicí stroj byla přivázána sv. Kateřina, aby otáčením kol bylo tělo její rozbodáno, polámáno a rozdrceno. Světice prosila Boha, aby k chvále svého jména ten mučicí mlýn zničil. Byla vyslyšena, anděl Páně stroj roztrhl a zahubil přitom čtyři tisíce pohanů. Sv. Kateřina zůstala bez úrazu.
Technika podmalby, tzn. nanášení barvy na rubovou stranu skla, má hluboké kořeny sahající do antiky. V západní Evropě se však plně rozvinula během 15. století spolu s rozmachem sklářské výroby. Artefakty vzniklé touto technikou byly nejprve určeny pro vyšší společenské vrstvy. Přejímáním a napodobováním vzorů docházelo ke zlidovění podmaleb, které se pozvolna přenesly do venkovského prostředí, kde doznaly nesmírné obliby.
V rámci českých zemí se postupně vyhranila řada výrobních oblastí, odlišujících se od sebe vlastním malířským výrazem. Z obvykle rodinných dílen byly podmalby rozváženy na vhodná odbytiště (trhy, poutní místa) nebo distribuovány podomním prodejem. Ke konci 19. století začala poptávka po obrázcích na skle upadat a jejich místo zastoupily levnější průmyslově vyráběné náboženské tisky.
